Jak se jí ani jahůdka nechtěla vzdát...

Tak za mnou přišla kamarádka, že potřebuje napsat do školy pohádku s tématem vůně .. Tak tady je = ]

Bylo, nebylo, za temnými lesy, za mlhou tak hustou, že se do ní báli rytíři vstoupit a za mnoha zeměmi s mnoha hrady a zámky uprostřed ničeho, mezi kmeny vysokých stromů a pod kapradím, rostl ten nejmenší jahodníček, jaký si jen dokážete představit. A na tom jahodníčku se červenala jahůdka velká jako špendlíková hlavička, ani o píď větší. Ale jak ta voněla! Spousta ptáčků jí cítila přes stromy a kapradí, a skřítci té omamné vůni také nemohli odolat, ale tu malou nikdo pro stín větví ani nezahlídl. I sluníčko si říkalo, že by tam někde přeci měla být, že alespoň paprskem o ní muselo někdy zavadit, aby tak voněla, ale už se nepamatovalo. A mezi tím hašteřením a hledáním seděla si tam jahůdka opuštěná a tuze smutná. Tolik by si přála, aby všichni věděli, že ta sladká vůně je její, ale stále nikdo nepřicházel. A právě dnes, z ničeho nic se objevila malá víla. Tak maličká, že by jste ji s menší nepozorností určitě zašlápli. Přilákala jí vůně jahůdky. Hledala jí po celém lese a nedala pokoj, dokud jí prostě nenašla. Přišla k jahůdce tak blízko jak jen mohla a strašně se divila, jak je maličká. Nechtěla jí sníst, jen trochu té vůně si vzít do flakonku. Ale o tom maličká nechtěla ani slyšet. Byla to přeci její vůně, proč by se měla dělit s ostatními, když se jí nikdo předtím nevšímal? Proč teď by měla být ona ta pozorná? Koho zajímala předtím? Nikoho! Tak proč by se musela dělit o něco, co ji dělá tak jedinečnou? Nevěděla však, že ji ostatní hledali, prosili sluníčko o radu a tolik jí chtěli poznat. Víla jí řekl svůj příběh. Příběh o tom, jak navštívila všechny krásné mítinky, na kterých by jahůdka mohla bydlet, všechny koutky lesa, na kterých by se maličká mohla skrývat a snad všechny skřítky, kteří mohli tušit, kde leží její místečko. Ta drobná červená se najednou probudila z té osamělosti. Začala cítit, že není na světě sama.  Vždyť měla novou kamarádku, která jí chtěla povědět o krásách okolního světa, jen za kousek její jedinečnosti. A tak se jahůdka s vílou rozdělila o trochu té omamné vůně a zamávala sluníčku.