© Courtesy of Matthew Williamson
Je ráno. Probudíte se a jdete vybírat oblečení. Nějakým způsobem se vám doma nahromadilo milion halenek a dvakrát více kalhot. A přeci, když půjdete do obchodu, budete u toho stojanu přísahat, že doma tenhle kousek ještě nemáte. Vysvětlení? Stále ho hledám, zatímco se přebírám ramínky se sáčky a večer se nemůžu rozhodnout do jakého svetříku se zabalím.
© Courtesy of Matthew Williamson
Vlastně ne. To bych kecala. Vím přesně co si obleču. Ten nejvíc oválenej svetr, co je ale přeci tak heboučkej a tolik ho miluju a ráno do práce půjdu v tom kabátku co ho mám asi 100 let. Stejně ale doma hromadím spoustu oblečení, ze kterého si tak nějak neumím vybrat a tak se vracím k jasným favoritům o kterých vím, že nezklamou.
© Courtesy of Matthew Williamson
Vysvětlit to jde stejně lehce jako když jdete s kamarádkou do kavárny, dáte si kávu, sníte dortík, za dvacet minut vylezete ven a tak ještě dvě hodiny stojíte a povídáte si před kavárnou. Až tento jev někdo vysvětlí s podloženými důkazy, pak možná bude vědět i to, proč se mi doma nahromadily kabátky, sáčka a svetry a stejně příště budu v obchodě přísahat, že mi v šatníku chybí. :)
Nakonec těch 34 šatů jsem někde vzít musela :))
Žádné komentáře:
Okomentovat