Probudil jí nepatrný dotek slunka a hned další a další. Byly to miliony pramínků světla, proudící přes napůl zatažené závěsy.
Otevřela oči. Sametová přikrývka jí sklouzla po kůži a ona sáhla do šuplíku pro krabičku. Konečky prstů vytáhly cigaretu a rty jí přivítaly jako starou známou. Kamínek v zapalovači škrtl a z plic se jí vyvalil obláček kouře. Vstala opatrně z postele, snad aby nevzbudila medvídka spícího mezi polštářky a stoupla si k pootevřenému oknu. Záclona se mihotala v teplé jarním vánku. Rozhrnula závěsy aby měla výhled na to působivé město.
Eiffelovka se jakoby třpytila v rozbřesku slunce a lidé už se hemžili ulicemi. Sakra ti jsou malincí.
Dokouřila.
Sedla si do křesílka u okna a vyndala knihu. Začala listovat tím známým titulem a občas dokonce přičichla k stránkám. Kniha voněla stářím. Po jejích řádcích ubíhal příběh o černovlasém chlapci se zelenýma očima, o poštovní schránce a snad dívce, která ho milovala.
Zvedla se a došla do koupelny. Sáhla po hřebenu a začala rozčesávat své hnědé vlasy. Už asi po sté si zasteskla, že by se již měla jít ostříhat. Řasenkou vytvořila černočerné řasy a tužkou obtáhla své velké hnědé oči.
Sáhla po ramínku s tyrkysovými šaty. Svou bílou nožku obula do sametového střevíčku a dveře od bytu zvenčí zamkla.
Kam šla? Do kavárny. Káva, kobliha a noviny, to vše si brala s sebou, aby si to pak mohla vychutnat na lavičce v parku....
Žádné komentáře:
Okomentovat