Kam se poděly, ty krásné neznámé ..

Zasteskla jsem si. Tolik knížek otevřu během týdne, ale kdy naposled jsem držela v ruce encyklopedii a hledala v ní třeba jen maličké datum? Vždyť stačí rozkliknout Wikipedii či jiný server a odpověď je hned mohl by říci každý, ale já si vzpomínám na doby, kdy tomu tak nebylo. Napadá mě jeden zimní večer, už je to dlouho na to, abych si zapamatovala jeho datum.

S tatínkem jsme jeli na vánoční nákupy. Myslím, že ani nesněžilo, ale šíleně mrzlo. Strašně jsem se těšila, až budeme uvnitř obchodu, kde se to vždy lesklo obřími vánočními ozdobami a vonělo po vánocích. Obíhala jsem regály a prohlížela si ty nejrůznější věci. 

Tatínek mezitím házel do nákupního košíku věci ze seznamu a vždy se podíval, kde jsem. Věděla jsem, že kdybych se ztratila, bylo by zle. Najednou jsem se zastavila u regálu s obří a šíleně tlustou knihou. Otevřela jsem ji a byla na Kubě. Další listování přineslo Nový Zéland, USA, Čínu. Byla jsem okouzlena těmi obrázky cizích krajin. 

V té chvíli jsem si k Vánocům nepřála nic jiného, než tento celičký Svět v "kostce". Až k pokladnám jsem o té knize vyprávěla. Pak si pamatuji, jak mě posadil táta do auta s tím, že v krámě něco zapomněl a na pár minut zmizel. Doma jsem o knize povídala mamince a snila o ní sny.

Pod stromečkem se pak leskla, ta velká černá kráska a já si celé dny prohlížela její voňavoučké nové stránky. Nikdy nezapomenu, jak ta tehdy voněla. Celý ten můj malý Svět.

Trochu mě mrzí, že s příchodem internetu lidé a tyto zázračné knihy zapomínají. Kliknout párkrát v počítači umí každý, ale znám lidi, co se v knižním rejstříku nevyznají ani za mák. 

Škoda.

A zatím čekají v knihovnách...
Ty velké, moudré a vznešené tituly až je někdo otevře…
Zalistuje jejich stránkami…
Najde si datum, jméno, fakta…