Velká kukadla .. aneb dítě v mhd

Prostě tam byly a zíraly na mě ..
                 Tak velké ..
Nevěděla jsem co si počít .. Tolik smutku a nenávisti ke světu ..
MOžnÁ jen unavené ..
Dívenka na mě kulila svá velká očíčka a já přemýšlela, co se na ní od minulého rána změnilo.
Náhle mĚ to trefilo, jako cihla do čela. Byla ostříhaná.
                                                Její dlouhé lokÝnky zmizely. Tolik krásných vlásků.
Náhle jsem chápala nenávist V těch dětských očích.
      ZadívAla jsem se z okna autobusu a přemýšlela, jak já se jako dítĚ ostříhala naschvál.
Tedy...........
                                                             Smáli se mi.
Děti umějí být kruté.
             Prý jsem měla na hLavě "vrabčí hnÍzdo" ...
Cestou ze školy mě to napadlo a já se ostříhala skoro až u hlavy...
Nikdy na to nezapomenu...
                DívenčinA kukadla však vypovídala o tom, že ona ostříhat nechtěla. Jako by mi tím pohledem rentgenovala hlavu. Jako by četla mé myšlenky.
     CHřřř...
Dveře mhd se otevřely a ta smutná obrovitá kukadla vystoupila.
Stála tam a pozorovala mě. Ta smutná malá dívenka. Věnovala mi úsměv a já se uviděla.
                            Odraz v okně autobusu splynul s dívkou venku.